ČÍNA - YUANGSHUO
„Dvě hodiny před svítáním jsme vypluli. Vedle mě seděl nejenom pětasedmdesátiletý mistr Huan Shao Nin, ale i jeho kormorán.“
Jak rybařit za pomoci těchto elegantních vodních ptáků naučil mistra Huana jeho otec, když byl ještě malý chlapec. Mistr Huan byl nesmírně přátelský, co chvíli se na mě usmíval a jako by se už nemohl dočkat, až se svým věrným přítelem začnou lovit. Technika rybolovu na řece Li spočívá především ve vycvičení kormorána a získání oboustranné důvěry. Na začátku lovu mu rybář podvázal krk tak, aby mu později ulovené ryby nevklouzaly do žaludku. Kormorán mistra Huana byl ostříleným lovcem. S východem slunce měl košík už téměř plný mrskajících se šupinatých těl. Jeho odměnou za dobře odvedenou práci bylo, že si část svého úlovku mohl nakonec zhltnout. Spokojený byl tak nejenom kormorán a rybář Huan, ale i já. Cestou k lovišti jsme míjeli další dva rybáře. Pluli na
tradičních bambusových vorech, na jejichž přídích pod mihotajícím se světlem petrolejových svítilen seděl jejich věrný společník. Ode dna se oba muži odráželi dlouhou tyčí a klidně rozráželi opar líně se povalující nad hladinou řeky. Vycházející slunce dávalo celému obrazu neuvěřitelně pohádkovou atmosféru. Dle slov těchto rybářů byla již tenkrát tato technika lovu na silném ústupu a živila se jí prý už jen hrstka rodin. Kdoví, jak to je s rybáři na řece Li dnes, deset let po vzniku těchto fotek? Možná už je pohltil čas i překotný vývoj Čínské společnosti a kormoráni spolu se svými pány tu tak dnes už jen slouží návštěvníkům jako připomínka dob dávno minulých. Já jsem ale nesmírně rád, že jsem toto řemeslo mohl poznat ještě skrz opravdové mistry rybáře.
CESTA ZA FOTKOU
Do Číny jsem odjížděl s notnou dávkou zvědavosti, ale zároveň zvláštního pocitu, co mě v této rozporuplné zemi čeká. A musím přiznat, že z přírodního a kulturního hlediska mě Čína nadchla. Zdejší krajina je jedním slovem velkolepá a stejně barvitá, jako čínské báje. Překvapili mě ale i samotní Číňané, a to především svou bezprostředností a fotogeničností. A když se spojí taje zdejší přírody a moudrost lidí, kteří ji obývají v jeden celek, fotí se skoro samo. Na řece Li v kraji okolo městečka Yuangshuo jsem navíc spatřil obraz, který spojuje velkolepost rozeklané
krajiny s odvěkými tradicemi. Řeka Li se tu klikatí mezi vrcholky jedinečných krasových skal, jejichž názvy jsou tajuplné a mystické, přesně tak, jak je to pro Číňany typické. Z klidné říční hladiny tu ční třeba Skála rákosové flétny, Hora nádherných odstínů, Kopec sloního chobotu a mnoho dalších. Obliba této krajiny je u místních natolik velká, že je jedna ze zdejších scenérií dokonce vyobrazena na dvaceti juanové bankovkce. Já se sem ale vydal ještě za něčím dalším, a to za poznáním jedné z mnoha vymírajících tradic našeho světa.
Než jsem vyrazil do Číny, zkontaktoval jsem moji kamarádku, která vystudovala sinologii na UK. Mnohokrát jsem si v průběhu čtyřměsíční cesty po Číně na její hodiny čínštiny vzpomněl. Sice jsem byl vybavený pouhými základy, ale i ty mi po celé Číně usnadnily komunikaci. Angličtině tu totiž před deseti let nikdo neholdoval. Už jsem tomu ani nevěřil, ale po zdlouhavém smlouvání se mi podařilo domluvit s místním stařešinou, že mně ukáže unikátní a prastarou rybářskou techniku zdejších mužů.