Ekvádor - hororové Velikonoce
„Hodiny na prezidentském paláci v centru Quita ukazují, že za deset minut bude čas oběda. Na zemi pod lavičkou, na které jsem ještě před 30 minutami seděl, se svíjí pobodaný muž. Hlavní město mě přivítalo scénou jako z krimi filmu. V tuto chvíli ještě netuším, že druhý den mě čeká focení, kterému přiřknu podtitul hororové Velikonoce.“
Na náměstí svatého Františka se časně z rána schází téměř celé Quito. Důvodem, proč se tomu čtvrtý dubnový pátek roku 2011 děje je mystické procesí, které rok co rok na Velký pátek ovládne historické centrum hlavního ekvádorského města. Semana Santa, tedy Svatý týden, vrcholí a procesí se dává do pohybu. Od první chvíle cítím ve vzduchu tajemné napětí, souznění duší i převelikou pokoru. A aby ne! Pro silně věřící Ekvádorce je dnešní den jedním z nejdůležitějších v roce. Touto událostí si připomínají poslední chvíle Ježíše Krista před jeho ukřižováním, a nejen proto jsou někteří za Ježíše nebo římské vojáky převlečeni. Z davu lidí prosvítají ikony katolické víry, věrnosti a úcty. V tento den také dominuje fialová barva symbolizující pokání a kajícnost. Celému procesí vládnou tajemní cucuruchos, kteří nejen kápěmi vzbuzují hororovou atmosféru. Cucuruchos symbolizují kajícníky a po celou dobu se
sebetrýzní způsoby, které jsou pro mnoho lidí jen těžce představitelné. Oddanost, odhodlanost a sílu své víry dokazují například ostnatými dráty, které se zapichují do jejich těl, těžkými řetězy na nohou nebo pichlavými kaktusy připevněnými na zádech. Šlehají se kopřivami, někteří jsou dokonce obtěžkáni ohromnými dřevěnými kříži. Ze stékajících krůpějí krve a potu je zjevné, že po celou dobu čtyřhodinového průvodu tito muži skutečně trpí. Ženám, jejichž obličej halí krajka, se přezdívá Verónicas a v průvodu mají své nezaměnitelné místo. Symbolizují svatou Veroniku, která dle legendy podala Kristovi na Křížové cestě roušku na otření zkrvaveného obličeje. Nechybí ani Máří Magdaléna. Jsem fascinován, s jakou pokorou k víře a nasazením lidé městem prochází. Není proto divu, že jsou na konci všichni vyčerpaní. Procesí po několika hodinách končí tam, kde započalo. Kruh se uzavírá mší svatou na náměstí svatého Františka.
CESTA ZA FOTKOU
Poprvé jsem Jižní Ameriku navštívil v roce 2007, kdy jsem zavítal do Brazílie. O nebezpečí, které pro mnoho návštěvníků zůstane jen neviditelným strašákem, jsem se však přesvědčil již tenkrát. V Belému, ve městě, kde se Amazonka vlévá do Atlantiku, během tří dnů místní kriminálníci přepadli a okradli sedm z mých jedenácti spolubydlících.
Ani druhá návštěva Jižní Ameriky, tentokrát již do Ekvádoru, se hned první den neobešla bez důkazu, že kriminalita není v této oblasti něco, co brát na lehkou váhu. Být svědkem, jak si dva muži nožem vyřizují účty, není příjemné ani trochu. Z focení davu na takovém místě jsem měl popravdě hodně velký respekt.
V průběhu procesí na Velký pátek jsem naštěstí nic nepříjemného nezažil. Naopak, byl jsem nadšen onou tajemnou až hororovou atmosférou, kterou jsem snažil do svých fotek vnést. Věřil jsem lidem, věřil jsem vznešenosti procesí, věřil jsem v dobro. Věřil jsem, že to, co si z tohoto dne odnesu rozhodně nebude špatný zážitek. Věřil jsem! A má víra se vyplatila.