Publikováno v magazínu Koktej Speciál – Austrálie, číslo 04, rok 2015
Dorazili jste do Alice Springs druhou červencovou sobotu a nevíte, co o tomto víkendu podniknout? Vypravte se na proslulé velbloudí závody! Věhlasný Lasseters Camel Cup v Alice Springs je nejznámějším velbloudím dostihem Austrálie, který každoročně přiláká přes pět tisíc návštěvníků z celého světa. A věřte, že nudit se na této roztomilé akci rozhodně nebudete.
Náš plán po příjezdu do pomyslné oázy uprostřed Austrálie jménem Alice Springs byl celkem prostý – během pátku doplnit zásoby, vyprat a co nejdříve vyrazit zpět do nehostinné pouště až k magickému Uluru. Aniž bychom to předem tušili, zdrželi jsme se v tomto pro nás celkem nezajímavém městě nakonec dny tři. Proslulé velbloudí závody, o kterých nám se vzrušením vypráví recepční našeho backpackeru, si nechceme nechat ujít. V sobotu ráno proto vyrážíme do Blatherskitského parku na závodiště Noel Fullerton Camel Racing Arena. I když zní název celého areálu honosně, hned po vstupu jsme mile překvapeni přátelskou atmosférou, která nám připomíná naše okresní fotbalová utkání. Z amplionu vyhrává australské country, do kterého čas od času vstupuje moderátor celé akce vítající první návštěvníky. Stánky s občerstvením nabízejí místní točené pivo, domácí sendviče a koláčky, párek v rohlíku, klokaní steaky, velbloudí kuličky a spoustu dalších australských dobrot. Nechybí ani velbloudí suvenýry. Lidé se smějí a s napětím i netrpělivostí vyčkávají na slavnostní začátek celé akce. Tak jako na správných dostizích padají i zde první sázky na vítěze.
Historie velbloudích dostihů v Alice Springs sahá do roku 1970, kdy se uskutečnil první závod. V tomto roce slavilo město sté výročí založení. Kamarádi Noel Fullerton a Keith Mooney – Smith se rozhodli významné jubileum města oslavit závodem a ne tak ledajakým. V poušti odchytli velbloudy, osedlali je a ve vyschlém korytu řeky Todd svedli první závod. Ten natolik zaujal, a především pobavil místní obyvatele, že se v Alice Springs od té doby stal velbloudí závod každoroční událostí. Pořadatelé prošli mnoha místy, kde se závody konaly, ale žádné z nich nebylo dostatečně vyhovujícím a především bezpečným závodištěm. Tamější nadšenci se proto rozhodli, že svépomoci vybudují speciální závodiště. Podařilo se jim to právě v Blatherskitském parku roku 1979. Noel Fullerton Camel Racing Arena je první a jediné závodiště vybudované za účelem konání velbloudích závodů na jižní polokouli. Snad největším milovníkem velbloudů a závodů v Alice Springs je Niel Waters. Události se aktivně jako jezdec účastní již od roku 1978. S manželkou Jane dokonce 90 km od Alice Springs vybudovali velbloudí farmu „Camels Australia“, na které chovají nejen závodní velbloudy, ale návštěvníkům nabízejí i oblíbené několika denní výlety do okolní pouště na hrbech dromedárů.
Tři, dva, jedna, START! Po slavnostním úvodu a představení všech závodníků je konečně odstartován první z dnešních devíti závodů. I pro místní zkušené jezdce je jízda na velbloudech malou noční můrou, ale pro diváky je to skvělá, a především zábavná podívaná. Samotný start se neobejde bez neklidu, krkolomných pádů a krocení divé zvěře. Všichni jsou totiž nejprve dovedeni na startovní čáru, kde si velbloudi s jezdci sedícími za jejich hrby musí kleknout na zem. Tvrdohlavým zvířatům se ale většinou moc nechce. Když se to konečně po deseti minutách zápolení podaří, všech devět velbloudů se vřítí na závodiště a s urputností sobě vlastní doslova prchají do cíle. Žokejové zvířata vší silou pobízejí, křičí a při tom za jejich hrby nadskakují jako pytle mouky. Mají co dělat, aby se na zvířeti vůbec udrželi. Bez splašených velbloudů bláznivě pobíhajících po závodišti a pádů žokejů se neobejde ani jeden ze závodů. Právě tyto obrázky však přitahují největší pozornost. Člověk má tak při sledování velbloudího zápolení skoro pocit, jako by se ocitl v nefalšované grotesce. Chybí už jen piano.
Koho velbloudí závody omrzí, může si den zpestřit bohatým doprovodným programem. V průběhu dne se konají tradiční doprovodné závody rikš a manželských párů. Břišní tanečnice i vystoupení místního folklorního souboru má sice do profesionálního představení daleko, nicméně zapálení, odhodlání a radost aktéru je natolik roztomilá a opravdová, že drobné i větší nedokonalosti člověk s úsměvem přejde. A právě pohoda, zapálenost, radost z vítězství a úsměv všech je to, co mě na této kultovní akci nadchlo nejvíce.
